Peter Herel Raabenstein

Jak jsem hledal a vybíral obrazy pro svou knihu

Tímto způsobem jsem nasbíral více než 1 300 obrazů. V tu chvíli jsem si řekl, že je to je materiál hodný celé knihy. Další roky jsem hledal, zda jsou nasbírané snímky obrazů zachovány ve vyšší kvalitě a hledal jejich originály. Bohužel spousta obrazů nebyla zachována nebo nejsou dohledatelné, a tak se do knihy dostala pouze část sbírky.

Pravidla šachu mě naučil děda v mých pěti letech. Ačkoliv jsem nikdy nehrál v šachovém klubu nebo na profesionální úrovni, se šachy vždy cestuji a nikdy je nepustím z rukou. Myslím si, že skrze šachy spolu mohou lidé krásně navazovat kontakty beze slov a překonávat jazykové bariéry. A toho si na nich při cestování po světě nejvíce vážím.

Záliba mě zavedla na mnoho turnajů i mezi profesionální hráče. Vždy jsem se rád vracel na turnaje světové úrovně do Wijk aan Zee. Právě tam jsem měl možnost poznat se s těmi nejlepšími šachovými hráči.

Šachy jsou láska na celý život.

V šachové historii mě vždy něco dokáže překvapit. Až už to je podoba figurek měnící se v čase i podle místa nebo naopak konzistentnost hry od jejich prvních zaznamenaných počátků. Ale také barvy a materiály, které byly ovlivňovány jejich lokální dostupností.

Ale co mě zaujalo nejvíce, je kultura, která se kolem šachu vyvíjela. Například již ve čtrnáctém století hrály šachy ženy, tedy již od samotných počátků moderní hry. A také v arabských zemích, kam se datují počátky této hry, měly šachy významnou kulturní hodnotu.

Ze zachovaných děl je zřejmé, že šachy byly po dlouhou dobu záležitostí pouze šlechty a bohatých. Nižší třídy neměli čas ani možnost se hře naučit. Zobrazení šachu v umění se měnilo tak, jak se měnil životní styl v lidské společnosti. Je možné říci, že téměř všichni umělci zobrazující šachy je také hráli a obohacovala o ně svá díla.

Jedna zásadní věc se nezměnila. Jsou to pravidla hry.

Pro mě nejhodnotnějším obrazem z kolekce je The game of Chess od italské malířky Sofonisba Anguissola zobrazující její tři sestry a služku při hraní šachu. Anguissola vytvořila malbu ve věku dvaceti let v roce 1555, což je vyobrazeno na hraně hrací desky společně s inskripcí: „SOPHONISBA ANGUSSOLA VIRGO AMILCARIS FILIA EX VERA EFFIGIE TRES SUAS SORORES ET ANCILLAM PINXIT MDLV“ – v překladu: „Sofonisba Angussola panenská dcera Amilcara namalovala tyto tři sestry a služebnou ze života“.

Obraz jsem dostal na pohlednici od dobrého přítele z Polska a tím se stal vůbec prvním snímkem mé sbírky. Nyní je možné prohlédnout si originální malbu v Národním muzeu v Poznani v Polsku.

Více obsahu najdete v mé knize
„Chess in Art“